Zdá se mi, že se štěstí v dnešní době přepočítává podle fotek, lajků a followers na sociálních sítích. Každý den, každou hodinu, někteří i ...

Zvrácená míra štěstí

Zdá se mi, že se štěstí v dnešní době přepočítává podle fotek, lajků a followers na sociálních sítích. Každý den, každou hodinu, někteří i každou minutu, sjíždíme profily rodinných příslušníků, kamarádů, ale dokonce i úplně cizích lidí a obdivujeme jejich životy a tiše závidíme. Taky bychom chtěli každé ráno snídat v kavárně celozrnný toast s avokádem, pít čerstvou kávu a nerozmazat si u toho rtěnku. Chtěli bychom vstávat v 6 hodin ráno plní energie, jít si zaběhat, dát si pár pozdravů slunci a dobití pozitivismem odcházet do práce. Mít tu práci s volnou pracovní dobou a když se nám nechce ráno z postele, prostě si vzít "homeoffice". Jezdit na dovolenou na Bali, detoxem se očistit od škodlivin a po cestě z práce se zastavit v nákupním centru a se zlatou kreditkou si nakoupit několik nových kousků do našeho exkluzivního šatníku. Mít míry modelky, dopnout velikost 34 a vyhýbat se lepku, který nám přece tolik ničí zdraví. A u všeho se vyfotit, protože to je základ úspěchu, jak k takové fotce získat i několik tisíc lajků a tím pádem být tím nejšťastnějším člověkem pod sluncem. Přijde mi, že dnešnímu světu opravdu vládne rovnice více lajků = šťastnější život. A je mi z toho smutno.

Při prohlížení těchto na první (a ve skutečnosti pěkně slepý!) pohled dokonalých životů na fotkách nám naše životy připadají tak smutné a nudné. Přijde nám, že tyto chvilky vypovídají o životním štěstí a my vzdycháme nad tím, že tohle nemůžeme prožívat. My přece snídáme upocení v 6 ráno rohlík s máslem, resty do práce doháníme na poslední chvíli a před odchodem z domu (který rozhodně nepřipomíná ty rezidence s bazény a byty s terasami z Instagramu) na sebe hodíme stejné tričko i džíny, jaké jsme na sobě měli včera i předevčírem. Připadáme si, že když prožíváme tohle, nemůžeme být přece šťastní. A přitom zapomínáme, že životní štěstí je úplně o něčem jiném. Šťastný člověk si přeci svou radost nepotřebuje dokazovat někde na internetu. 


Musím přiznat, že i já jsem byla úplně stejná. Přišlo mi, že mám oproti těm lidem na fotkách úplně nudný život. Vždyť já každý měsíc neletím někam na dovolenou, ani nejsem každý víkend na tom luxusním věčírku, dokonce ani nevečeřím po dvou hodinách ve fitku quinou s tofu. Ale díky svému životnímu parťákovi (rozuměj nejlepšímu příteli) si stále více uvědomuji, jak jsem byla hloupá. A jak jsem si nevážila chvilek, které o opravdovém štěstí vypovídají mnohem víc než fotky na Facebooku. Jak řekl Noam Chomsky: "Lidé jsou nešťastní z toho, že nejsou pořád šťastní, a pletou si euforii se spokojeností. Ve skutečnosti se štěstí skládá převážně z chvilek, kdy je prostě jenom klid. Kdy se necítíme ohroženi a nikdo nás neotravuje." Když si po obědě dáme s přítelem toho nejlepšího šlofíka. Když máma uvaří čínské nudle a my se celá rodina sejdeme a snažíme se je sníst čínskýma hůlkama. Když přijdu z práce, uvařím si čaj a lehnu si do postele a můžu si přečíst časopis. Když si do práce objednám salát a zdarma mi dovezou ledovou kávu. Když se s kamarádkama vracím domů nad ránem z akce, kam jsme se šly jen kouknout. Když se s přítelem večer procházíme a plánujeme, jak se bude jmenovat náš pes. Když (dosaďte si to své malé štěstí) - TO jsou TY chvíle, za které bych měla být šťastná. I když se u nich nefotím na Instagram a nezískám tak desítky lajků, i tak pro mě mají cenu zlata. A já se díky nim můžu prohlásit za šťastného člověka. Za opravdu šťastného člověka, ne jen tak vypadajícího! V tom je právě ten obrovský rozdíl. Ta holka z Instagramu, které tak závidíme, může mít stokrát smutnější život než my. Její štěstí vlastně spočívá jen v tom, že umí udělat fotku ve správné chvíli a má internet, aby se s tím měla kde pochlubit. A taková já teda rozhodně po zbytek života být nechci. Chci být opravdová a ne falešná. Pod tlakem dnešního světa je to těžké předsevzetí, ale nic není nemožné. Chce to jen vystoupit z davu a nebýt ovce.


Pokud jste dočetli až sem, gratuluji. Doufám, že jsem vám dala alespoň malinkou záminku k zamyšlení. K zamyšlení nad tím, jak je dnešní svět zvláštní, když se ženeme za nějakým číslem na internetu, místo toho, abychom si užívali skutečný reálný svět a své, třeba jen maličké, každodenní radosti. Doufám, že jste si uvědomili, že se za takovým hloupým číslem ženete třeba i Vy a chcete to stejně jako já do budoucna změnit. Protože chyby dělá každý, ale jen moudrý se z nich dokáže poučit.

Mějte se krásně a užívejte života, xx M

2 komentářů: